JAK ZÍSKAT Z CEDRU LÉČIVÝ OLEJ

To není celkem složité. Dnešní technologie je známá. Ne­budu ji vykládat. Ale jsou tady trochu neobvyklé nuance, kte­ré řeknu. Při sklízení šišek nelze tlouci do cedru dřevěnými paličkami nebo břevnem, jak to dělají dnešní sklízeči. Tím léčivost oleje prudce klesá. Je třeba používat jenom ty šišky, které odevzdává cedr sám. Padají za větru a lze je také srazit hlasem, jak to dělá Anastasia. Měli by je sklízet dobří lidé. Je dobře, když tu šišku zvedne dětská ruka. A vůbec je třeba dě­lat všechno s dobrými a světlými úmysly. „Takoví lidé se na­jdou v sibiřských vískách i teď,“ tvrdila Anastasia. Jaký to má význam, těžko říci. Ale v Bibli se také říká, že král Šalamoun hledal lidi, kteří uměli porážet stromy. Jenom se neříká, čím se tito lidé lišili od obyčejných.

Ořech, získaný po loupání šišek, je nutné použit pro vy­mačkávání oleje ne později než do tři měsíců, jelikož potom jeho kvalita prudce klesá. Při vymačkávání nelze dopustit, aby se jádra dotýkala kovu. Olej se vůbec nemá dotýkat kovu.

Léčí jakékoliv nemoci, určovat diagnózu není třeba. Lze jej používat i jako potravinový doplněk, přidávat k salátům. Anebo brát jednu lžicí denně. Lépe při východu slunce. Lze také v prů­běhu dne. Za denního světla, ne v noci. Tohle je to hlavní.

„Ale může se stát, že budou nabízet lidem padělek,“ řekl jsem staříkovi.

A odpověděl mi s chytráckým úsměvem nebo veselým humorem:

„Postavíme teď spolu clonu před padělky. A odpracujeme i tvá procenta.“

„Jak to uděláme?“

„Je třeba myslet, vždyť jsi podnikatel.“

„Byl jsem jím, teď není jasné, co jsem.“

„Pojď, budeme přemýšlet a opravuj mě, kdyby něco neby­lo v pořádku.“

„Pojďme.“

„Konečný produkt ať prověří pomocí přístrojů ti, kdo jsou schopní toto zkontrolovat. Zkrátka doktoři, vědci, specialisté.“ „Ano, správně, oni mají dát certifikát.“

„Ale ne každý přístroj to dokáže. Je třeba ještě ochutnávat.“

„To je možné. Jakost vína určuje ochutnávač. Nic jej ne­může nahradit. Ale ochutnávači znají výborně chuť vína. Mají výtečný čich na vůně a na chutě. A kdo prověří olej ochutnávkou?“

„Právě ty.“

„Ale jak to udělám? Jedl jsem jenom obyčejný olej. Když jsme jej vyráběli, tak jsme nepoužívali takovou technologii, o které mluvila Anastasia. A k tomu ještě kouřím.“

„Před tím, než budeš ochutnávat olej, neměl bys tři dni kouřit ani požívat alkohol. Nekonzumovat maso ani tuky. A tři dni také nesmíš s nikým mluvit. Pak jej ochutnáš a doká­žeš určit, jestli je pravý, nebo padělek.“

„A s čím jej mám srovnávat?“

„S tímhle.“ Stařík vytáhl z plátěné taštičky dřevěnou ty­činku, přibližně dva prsty tlustou. Na jednom konci z ní trče­la, jako zátka, jiná tyčinka. „Tady je opravdový olej. Ochutnej to, pak s ničím nepopleteš jeho chuť. Ale nejdříve z tebe zku­sím vyhnat to, co se nastřádalo kouřením a různými vašimi kousky.“

„Jak „vyhnat“? Jako to dělala Anastasia?“

„Ano, tak nějak.“

„Ale vždyť ona říkala, že jenom milující je schopen pa­prskem lásky zbavovat svého milovaného chorob. Zahřívat jeho tělo, aby se dokonce zpotily nohy.“

„Paprskem lásky. To je správné.“

„Ale vždyť vy mě nemůžete milovat. Tak jako ona.“

„Ale mám rád svou vnučku. Pojď to zkusit.“

„Pojďme.“

Stařík zamhouřil oči a začal se na mě soustředěně dívat, nemžikaje. Tělem se rozlilo teplo. Ale o hodně slabší než od Anastasiina pohledu. Nedařilo se mu. Ale stále se snažil. A to tak, že se mu třásly ruce. Jedině tělo se zahřálo trochu víc a nic jiného se nestalo. Stařík to nevzdával, já jsem čekal. A najednou se mi zpotily nohy, pak jsem pocítil jasnost v hla­vě a vůni... Pocítil jsem ve vzduchu vůni.

„Och, vyšlo to,“ řekl a opřel se lokty o lavičku. „Teď mi dej ruku.“

Vytáhl „zátku“ a z tyčinky se na mou dlaň vylil cedrový olej. Olízl jsem dlaň v ústech se mi rozšířilo příjemné teplo. A také jsem najednou pocítil cedrovou vůni. Těžko bych si ji spletl s něčím jiným.

„Teď si to zapamatuješ?“ zeptal se stařík.

„Ano. Copak je na tom složitého? Jednou jsem v klášteře jedl brambory. A pamatoval jsem si to dlouho. Po sedmadva­ceti letech jsem si vzpomněl na jejich chuť. Ale jak budou lidé vědět, že je prověřený? Že je to opravdový olej? Už jej prodá­vají za příliš velkou cenu. Za jeden gram obyčejného oleje, něčím ředěného, berou třicet tisíc. Viděl jsem to sám. V cizím obalu. Vždyť za takové peníze lehce začnou vyrábět různé pa­dělky.“

„Ano, peníze teď řídí všechno. Tady je třeba popřemýšlet.“ „Tak to vidíte? Tady není východisko!“

„Anastasia říkala, že tyto peníze lze donutit pracovat pro blaho. Pojď, budeme přemýšlet tímto směrem.“

„Přemýšlí se už dlouho, jak zachránit vodku od padělků. Ale... Mění se nálepky, zátky, vymysleli nějaké ochranné známky, a co je to platné. Jak prodávali náhražky předtím, tak je prodávají i teď. Teď se dá na xeroxu vytisknout jakákoliv známka.“

„A peníze lze padělat také?“

„Je to složitější.“

„V tom případě budeme lepit peníze, jako nálepky, na opačné straně láhve, aby ty usmrkané papírky pracovali pro blaho.“

„Cože - lepit peníze? Co je to za blbost?“

„Dej mi prosím papírek. Nějaké peníze.“

Dal jsem mu tisíci rublovou bankovku.

„No prosím, všechno je jasné. Vezmeš bankovku, roztrhneš

ji napůl, jednu část ať lepí na krabici nebo na něco jiného. Dru­hou si schovej. Vymysli to sám - kam. Nebo ji dej do vaší ban­ky. Na dvou půlkách, vidíš, jsou stejná čísla a každý, kdo si bude přát ověřit pravost oleje, bude moci porovnat své číslo.“ „To je ale děda,“ pomyslel jsem si. „Tohle je hlava.“ A řekl jsem nahlas:

„Lepší obrana před padělky není. Jste šikulka!“

Zasmál se a se smíchem mi řekl:

„Tak mi dej také nějaké to procento. Dělej, dávej!“ „Procento? Jaké? Kolik chcete?“

„Chci, aby všechno bylo dobře,“ zvážněl najednou stařík. Pak dodal: „Kromě tří procent si vezmi ještě jedno. Ve formě hotového zabaleného oleje. A rozdej jej zadarmo těm lidem, kterým budeš považovat za potřebné jej dát. Ať to je náš spo­lečný dárek lidem.“

„Dobře, vezmu. Výborně jste to vymyslel. Jste šikulka.“ „Výborně? To znamená, že Nastěňka bude na nás hrdá. Protože otec stále říká, že jsem líný. Takže ty mě považuješ za šikulku?“

„Ano, jste šikulka!“ A opět jsme se smáli. Pak jsem do­dal: „Vyřiďte Anastasii, že byste mohl být výborným podnika­telem.“

„Opravdu?“

„Opravdu! „Novým Ruským“ byste mohl být, a ještě jakým!“

„Přesně tak to vyřídím Anastasii. I to, že jsi pověděl všem o oleji, jí také řeknu. Nelituješ, že jsi to pověděl všem?“

„Proč bych měl litovat? Je s ním hodně práce. Teď na­rychlo napíši třetí knihu, jak jsem slíbil, a začnu dělat byznys, obchodovat, nebo něco jiného normálního.“

Zdroj: Vladimír Megre: ZVONÍCÍ CEDRY – druhý díl

Comments (0)

No comments at this moment
Product added to wishlist
Product added to compare.

Tento web používa súbory cookies. Ďalším prechádzaním týchto stránok vyjadrujete súhlas s naším používaním súborov cookies - viac informácií.