Autor: Rudolf Doernach
Překlad: Jiří Fiala
Stran: 168 A4 (s mnoha - z velké části barevnými - vyobrazeními)
ISBN: 978-80-904552-0-7

Biotekt Rudolf Doernach

napsal mnoho knih a vytvořil četné projekty, které se zabývají návratem člověka k bio-logickým kořenům. Nemůžeme sice měnit svět, každý ale může udělat něco sám pro sebe, pro svoji rodinu, pro svoji skupinu.

Co nám přinesla technická civilizace?
Pohodu, zdraví, radost ze života?
Kolik lidí vstává ráno s nadšením do nového dne?

Kniha nás posouvá kupředu – za hranice technického světa, do nového světa plného zážitků, života, nezávislosti a osobní svobody. Napojením na přírodu se můžeme stát samozásobiteli nejen v oblasti potravin a fyzických předmětů, ale můžeme také žít kreativním a naplněným životem.

Pokud by zásobení cizím mělo zcela selhat, musí zaskočit sebezásobení jako „bio-archa“, jak je v této příručce ukázáno. Možná jsou dnes podněty z této knihy nejlepší bio-akcií pro budoucnost, nejlepší možnou osobní investicí do budoucnosti.

Bio-tekt Rudolf Doernach nabízí zajímavá řešení, dokonce i pro ozdravění měst.

Budoucnost je v každém případě bio a zelená! 

Jak se dnes osvobodit od tlaků bezcitného, škodlivého a člověku nepřátelského zásobování cizím?

Tato „příručka“ by měla pomoci zodpovědět tyto otázky, dát tedy praktické návody. Má povzbudit a motivovat, ale v žádném případě nenabízí novou uzavřenou teorii.

Když dnešní roztříštěná věda „produkuje“ pouště a pustiny, nezbývá nám pouze odevzdanost nebo vzpoura, nýbrž hra pokusů a omylů, radostné prožívání alternativ s veselým mrknutím a sebeironií.

Uváděné možnosti nepředkládáme neuspořádaně a „neutrálně“, nýbrž stanovujeme z celostního pohledu jasné priority v tom, co je biologicky potřebné. Tím se naše příručka také liší od přeplněných „odborných knih“. Měla by tedy být knihou knih, zavazadlem na cestu do bio-logické, životu přátelské budoucnosti.

Co můžeme udělat sami pro zmírnění dopadu dnešních škodlivých systémů? Stačí na to menší auto? Stačí na to cihla ve splachovací nádržce u WC k úspoře vody? Nebo filtrování dešťové vody, čímž se při praní dá ušetřit 75 % pracího prášku? Mohli bychom se díky tomu – za odměnu – za 10 let znovu koupat v našich řekách? Stačí minimalizovat odpadky ve městě – nebo je zapotřebí naučit se kompostovat, protože město, v němž se veškerá biomasa vyhodí do odpadu, nakonec zhyne?

„Zelená vesnička“ ve městě – městská rostlinná ves pro zvířata a lidi – pak vznikne stejně tak jako „přírodní města“ s živými stavbami z plodonosných rostlin, a možná vzniknou i samorostlé maritimní kolonie, jejichž stavební látkou budou voda, sluneční energie a vzduch, čili budovy, které stejně jako rostliny vznikají ze vzduchu, sklízejí energii a samy se zásobují na bezplatné bázi.

Noví „Davídkové“ už kutí na bio-praku proti obru Goliášovi!